• Plakátek tédleté akce
    Plakátek tédleté akce

RABŠTEJNSKÁ KLUZKA 2015

Zveme všechny milovníky bílé stopy a příznivce recese na V. ročník velkolepé Rabštejnské Kluzky - recesistického závodu v klasickém lyžování a spoustě dalších zimních disciplín.

 

Termín: 7.2.2015, sobota, cca 11:34 hod.

 

Startovné:

100 Kč nebo láhev kořalky, členové skautu, sokola, svazarmu, české unie sportu kluznického, spolek přátel alpských horských myslivců, občané starší 85 let a chovatelé holubů - vstupné 60 Kč.

Závodit se bude v kostýmech - nejlépe historických. Staré kluzky - ski vítány. Těšit se můžete na již tradiční zimní veselí a radovánky, něco dobrého na zub, slivovičku na slehnutí.

 

Disciplíny:

  • klasický běh (okruh cca 5 km),
  • skok o kluzkách (lyžích)

... a další tradiční zimní disciplíny Jesenického kraje.

 

Dále budou oceněny:

  • nejlepší historický kostým,
  • nejpokrokovější inovace technického vybavení závodníka.

 

Místo, info, ubytování:

Horská chata RABŠTEJN, www.rabstejn.cz

Facebook:

rabštejnská kluzka

Info a prihlášky do závodu:

Lukáš Trnka, Pavel Brynda, Pavel Klega

776 260 150, 603 142 680

lukastrnka@email.cz

 

 

Memoriál Františka Kvapníka, díl V.

 

V letošním 5. dílu putování po bílé stopě jesenického velikána Františka Kvapníka se zaměříme na jeho trenérskou kariéru. V počátcích kluznění v Jeseníkách byly pojmy jako trénink a lyžařská škola zcela neznámé. Nadšenci se pouze snažili Kvapníka někdy více, ale častěji méně zdařile napodobovat. František Kvapník však byl vždy ochoten počastovat ostatní dobře míněnou radou. Tyto rady si k srdci nebral tvrdohlavý hrabišínský čeledín Otomar Prejt. Kvapník mu vždy říkal: „Otomare, používej dvě kluzky a jednu hůl…“. Otomar Prejt však ve své nezkrotné pýše a Kvapníkovi na truc jezdil vždy o jedné kluzce a dvou holích. Po řadu let byl v zimních měsících jednou z nejpomaleji se pohybujících osob v celých Jeseníkách.

To co bychom dnes nazvali trenérskou kariérou, rozjíždí Kvapník naplno až ve své druhé vlasti, v Norsku. Roku 1935 zde zakládá první Kluznickou školu v Norsku. Mohla to být první lyžařská škola dokonce na celém světě, kdyby o pouhé 2 měsíce dříve nezaložil obdobnou školu jistý pastor Jack McMurry poblíž kanadského Saskatoonu. Paradoxní je, že tato kanadská škola neměla dlouhého trvání, 4 měsíce po jejím slavnostním otevření se ji pod tíhou sněhu propadla střecha a škola zanikla.

Jak Kvapníkův věhlas v Norsku rostl a počet žáků se zvyšoval, dostával se postupně k velice zajímavým trenérským „zakázkám“. Představme si ty nejzajímavější z nich:

1937: Norský královský poštovní úřad si objednal proškolení svých poštovních doručovatelů pro pohyb na kluzkách. Zajímavostí je, že do tohoto roku, severně od 62 rovnoběžky v měsících listopad – duben poštovní úřad nedoručoval poštu a doručovatelé měli takzvané „ledové prázdniny“. Po proškolení poštovních úředníků se již pošta v celém Norsku doručovala celoročně. Není tedy nic překvapivého, že František Kvapník byl díky zrušení těchto 6 měsíců prázdnin mezi poštovními doručovateli velmi neoblíbenou postavou. Zlé jazyky tvrdí, že členové radikálního levicového odborového spolku doručovatelů tzv. „Rudé brašny“ stáli za požárem Kvapníkovy kluznické školy v roce 1938.

1947: Kvapník dostává pod svá trenérská křídla dokonce člena královské rodiny. Ale bylo to pyrrhovo vítězství. Edvard Olaf Glücksburk, bratranec norského krále Haakona VII., byl člověk zpupný, namyšlený, hloupý a především absolutně neschopný. Královská rodina dlouho nevěděla kam tohoto „nepovedeného“ šlechtice uklidit, aby nepůsobil ostudu a škody. Vystřídal několik zahraničních diplomatickým misí, vždy co nejdál od Osla. Jeho poslední mise roku 1946 v Ekvádoru způsobila diplomatickou roztržku, která dokonce obě země přivedla na pokraj války. Jen špatné logistické zázemí obou zemí a velká vzdálenost tento konflikt zažehnali. Král Haakon VII. se po tomto incidentu rozhodl, že bude mít radši nevydařeného bratrance na očích a svěří ho do Kvapníkova výcviku. Výcvik člena královské rodiny, na což byl Kvapník ze začátku velmi hrdý, se stal záhy jeho noční můrou. Olaf nikdy neměl talent ani píli a jen díky Kvapníkově železným nervů vydržel ve výcviku 3 roky. Jak nemotorný to byl člověk dokazuje jedna z Kvapníkových poznámek: „Ten člověk je mojí zhoubou, nelze ho naučit ničemu, je to ničema, nechápu, jak a kdo ho naučil jíst příborem.“ Olafovi však nelze upřít nadšení, zúčastnil se dokonce několika závodů ve skocích o lyžích a je velmi paradoxní, že všechny tyto závody přežil.

Dnes je po Františku Kvapníkovi v Norsku pojmenováno 41 lyžařských škol.