• Plakátek k téhle akci
    Plakátek k téhle akci

RABŠTEJNSKÁ KLUZKA 2013

Zveme všechny milovníky bílé stopy a príznivce recese na 3. ročník velkolepé rabštejnské kluzky – recesistického závodu v klasickém lyžování a spoustě dalších zimních disciplín. Závodit se bude v kostýmech – nejlépe historických. Těšit se mužete na slavnostní odhalení pamětní desky Františka Kvapníka, pečená kolena a ovárek, slivovičku na slehnutí a snad i živou hudbu.

 

Briefing:

  • Termín: 26.1.2013, sobota, cca 11:07 hod.
  • Startovné: 100 Kč
    (členové: skautu, sokola, svazarmu, české unie sportu kluznického a spolek přátel alpských horských myslivců - vstupné 60 Kč)
  • Místo: Horská chata Rabštejn

 

Disciplíny:

  • Klasický běh – okruh cca 5km
  • Skok o kluzkách (lyžích)
  • Hledání tučňáka pod ledovou krustou (tučňák je lahvinka něčeho dobrého v kostýmu sněhuláka)
  • Hod ledovou krou

 

Dále budou oceněny:

  • nejlepší historický kostým
  • nejpokrokovější inovace technického vybavení závodníka

 

Info a přihlášky:

Lukáš Trnka
776 260 150
lukastrnka@email.cz

&

Pavel Brynda
603 142 680

&

facebook: RABŠTEJNSKÁ KLUZKA

&

tady tato stránka

 

Rabštejnská kluzka - memoriál Františka Kvapníka díl 3.

Závod vznikl jak o připomínka slavného Rýmařovského rodáka Františka Kvapníka (1882 -?), propagátora lyžování v Jeseníkách, sportovce, rekordmana a vynálezce prvních kluzek (lyží) v celém Rakousku Uhersku, pořadatele nespočtu závodů a člověka, který obohatil světové lyžařské trendy o tzv. „Rabštejnský příčup“. Roku 1909 vyhrává první mistrovství zemí Českých v lyžování a koncem 30.let nadobro odchází do svého dobrovolného exilu v Norsku. V dnešním historickém okénku přineseme zprávu, že ne všechny aktivity Kvapníkovy vycházejí podle jeho představ a dále vás pozveme na putování po stopách Kvapníkova Norského exilu.

Ne všechny aktivity Kvapníkovy vycházejí podle jeho představ. V prvním desetiletí 20. století přichází do Jesenicka velká móda v podobě bruslení. Kvapník nástup nového fenoménu podchycuje hned v začátcích a roku 1911 zakládá bruslařský oddíl pod názvem das Rasiermessers (Břitvy). Neodrazuje ho ani fakt, že na celém Rýmařovsku prakticky není vhodná zamrzlá vodní plocha, kde by spolek mohl vykonávat své aktivity. Po dlouhých debatách se spolek usnese, že bude nutné si zamrzlou plochu vytvořit nově a jako nejvhodnější je vybrán Dobřečovský potok v obci Rýžová. Kvapníkovi se povede dokonce lstí nalákat věhlasného stavitele vodních děl Ing. Karla Brázdu z Bruntálu, který přijíždí za fiktivním účelem výstavby přehrady s vodní elektrárnou. Potom co se dovídá, co má Kvapník se svým bruslařským spolkem v plánu, považuje všechny za blázny a naštvaně odjíždí.

I přes neúspěch s Ing.Brázdou se Břitvy pod vedením Kvapníka nevzdávají a roku 1912 přehradí Dobřečovský potok svépomocí. Bohužel výsledek je rozpačitý, kluziště má rozměry na délku 8,9 m a v nejširším místě má necelé 2 metry. Kvapníkovi je zřejmé, že s takovým zázemím nebude mít bruslařský oddíl delšího trvání. Kvapník se v zoufalém pokusu pokouší bruslařské trendy pozměnit a přichází s tzv. Konceptem minimalistického bruslení, podivném stylu bruslení a poskakování, kde je dán důraz na rychlé otočky a záseky. Ani to však odhodlání oddílových členů příliš neposiluje a spolek se roku 1914 nadobro rozpadá. Kvapník se poté nadobro vrací ke sportu kluznickému.

Kvapníkovo snažení však nebylo zcela marné, Minimalistické bruslení - tato dnes již slepá větev sportu si i později našla své příznivce především v oblastech Indie a Západní Číny a to až do konce 60. let 20 století. Dnes už je koncept bohužel jen sportovní historií.

Vzhledem ke stále většímu zájmu veřejnosti a donátorů o informace z Kvapníkova života a především pak díky podzimní prohibici, která zasáhla naši českou kotlinu, podařilo se letos badatelskému týmu nashromáždit prostředky nezbytné k cestě do Kvapníkovy druhé vlasti - Norska. Už při přistání se vědcům zatajil dech, „Tady žil mistr“, pomyslili si. Po vystoupení z letadla se již nemohli dočkat, až zamíří do královského archivu a v klidu započnou se studiem, ale vše se začalo vyvíjet jinak.

Snad proto, že vypadali podezřele, neboť lyže (kluzky) v létě převáží málokdo, snad proto, že přiletěli přes Amsterdam, či snad jen čirou náhodou, byli vybráni k celní prohlídce. Vše brali jako čistou rutinu, když si nebyli vědomi žádného porušení předpisů. Předstoupili tedy před celníky a předložili jim svá zavazadla, ze kterých je nejvíce zajímal jejich obal na lyže (kluzky). Nic netušíc jej tedy otevřeli a vytáhli „Kvapníkovy modré kluzky“ z roku 1900. To, co se odehrálo následně, je jen s obtížemi možné popsat slovy, ale výsledkem byli dva vyděšení, obklíčení a naprosto zmatení lidé, na které mířilo snad 20 samopalů. Nyní se malinko přeneseme v čase a vysvětlíme, k čemu vlastně došlo.

Psal se rok 2007, kdy byly norskému králi Haraldu V. odcizeny jeho dědičné Kvapníkovy modré kluzky, které se v jeho rodině dědily z generace na generaci již od roku 1900, kdy je Kvapník zaslal norské hlavě státu jako dar oceňující výsledky norských reprezentantů na Olympiádě v Paříži, kde především díky výkonu Ole Østmoho ve střelbě z carabiny získalo Norsko 5 medailí. Oscar II. nejen, že dar přijal, ale byl z něj přímo nadšen! Technické vlastnosti Kvapníkových kluzek byly nesrovnatelně lepší než norská telemarková verze, jejímž autorem byl Sondre Norheim (někdy zcela nepochopitelně nazývaný otcem moderního lyžování). Tento Kvapníkův dar, který byl královskou rodinou vysoce ceněn a od roku 1905 kdy na trůn usedá Haakon VII. dokonce využíván jako korunovační kluzky, stál i za Kvapníkovým sportovně-technologickým azylem v Norsku.

Po kluzkách bylo okamžitě vyhlášeno pátrání, ale bezvýsledně. Královský aparát proto začal zjišťovat, jak by bylo možné získat náhradu těchto korunovačních kluzek a v archivech zjistili, že byly vyrobeny celkem 3 páry, jeden jako prototyp, který byl podle Kvapníkových memoárů spálen během tuhé zimy roku 1913 a druhý, který Kvapník zaslal svému korespondenčnímu příteli Winstonu Leonardu Spencer-Churchillovi k jeho 25. narozeninám se vzkazem „Nemohu ti slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot, ale budeš to milovat!“

Jak se po několikadenním zadržení provázeném mnohahodinovými výslechy a nesčetných expertízách kluzek ukázalo, tak zima v roce 1913 byla sice krutá, ale alkoholismus Kvapníkovy milenky Beáty byl silnější. Kluzky vyměnila hajnému Toršánovi z Rabštejna za láhev žitné. Hajný byl však natolik nemotorný, že kluzky uložil na půdě hájenky, kde odpočívaly až do nedávných dnů.

Po vysvětlení celého nedorozumění se Kvapníkovští badatelé sami nabídli, že norskému králi zapůjčí své kluzky a ten jejich nabídku přijal.